Rok 2022

Rok s novou kastelánkou – hodnocení kastelánky Martiny Hruškové

Skončil rok 2022 a mně skončil první rok v nové funkci kastelánky Městského muzea a hradu Týnec nad Sázavou. Mohu se tedy za ním ohlédnout a hodnotit, i když úspěšnost či neúspěšnost by měli hodnotit jiní. Zejména tedy návštěvníci.
Kromě již tradičních akcí, které jsem převzala z let minulých, jsem se snažila vymyslet řadu dalších, které by obohatily celoroční program na hradě a v muzeu. Provoz muzea je rozprostřen v měsících duben až říjen a také o adventním čase, do kterých bylo třeba se vtěsnat. Ale i to se podařilo, čímž jsem do dalších roků rozšířila portfolio akcí v tomto malebném koutě našeho města. Bohužel ne u všech venkovních akcí nám přálo počasí, některé se dokonce musely přemisťovat do stísněných prostor „galerie“. Ale i to patří k životu pořadatele akce. Nakonec se vše vždy zvládlo.
Snad nejzdařilejším počinem, alespoň co se ohlasu týče, byly klasické Pohádky na hradě a určitě Týnecký střep. Velký ohlas na kvalitní účinkující na podiu měl i Keltský večer. U této akce mohu již nyní prozradit, že chystáme vylepšení. Určitě se bude nač těšit. 
Dalšími nadstandardně navštěvovanými akcemi byly určitě akce pro děti. Já osobně mám k dětem velice blízko, ráda pro ně vymýšlím a tvořím. Proto jsem akce Stezka odvahy, nebo Po stopách vánočních skřítků a dílničky při akcích Velikonoce na hradě, Týnecký střep, nebo Adventní neděle na hradě chystala s nadšením. Nebojte se, i v tomto roce se děti mohou těšit na nové akce.
Na celkový zájem u všech akcí si na hradě nemůžeme stěžovat. Třeba u akce Mlsání na hradě, kde byly prodejní stánky, byl takový zájem, že některé ještě před koncem akce hlásily vyprodáno. 
Každá akce byla samozřejmě zkušeností pro další roky, kde co zlepšit, udělat jinak, přepracovat, či přeorganizovat.  
Celý rok pak zakončily adventní víkendy, pro většinu lidí v nejkrásnějším období roku – období příprav na vánoční svátky. Zde nechyběli ani stánkaři, dvě soutěže a koncerty skupiny Acant a Agnatha. S úspěchem se setkalo i rozšíření otevírací doby o adventní sobotu, což zachováme i v letošním roce. 
Pro mne zajímavou zkušeností bylo sčítání netopýrů – našich charakteristických věžních společníků, kterých zástupkyně České společnosti pro ochranu netopýrů paní RNDr. Petra Schnitzerová, Ph.D. napočítala 240 jedinců. Na zimu netopýři odletěli zimovat do konopišťských sklepů, štol v Jílovém u Prahy či Chýnovských jeskyní. Bohužel přibližně 10, zřejmě letošních mláďat netopýra velkého, u nás ve věži zůstalo. Budeme je sledovat a věříme, že zimu přečkají v pořádku.
Nesmíme opomenout výstavy a vernisáže, které v muzeu v loňském roce proběhly. Krásnou vernisáží začala výstava s názvem Nejistoty jisté Nedoby od Matěje Zámečníka, na kterou pak navazovala výstava jeho žáků a studentů. Ta nesla název Týnecko a byla sestavena z obrazů s tématem Týnce. Předposlední výstavou byla ta s názvem Muzeum, prostor pro mě, při které byla vystavena díla místních umělců, a to jak profesionálů, tak i amatérů. V malé galerii bylo po celou sezonu možné zhlédnout oděvy a módu Viktoriánské doby, které zapůjčila muzeu paní Jana Nováková. Poslední velkou výstavou, která obsadila obě galerie muzea, byla Betlémy, kam se podíváš. Ty bylo možné si prohlédnout o adventních víkendech. Betlémů se podařilo zajistit rovných 100, takže název výstavy byl opravdu trefný.
Spolu s mými kolegy, které můžete potkat jak při prohlídkách muzea, tak i při našich akcích, a bez kterých by nešlo tak rozsáhlé aktivity zrealizovat, se těšíme na další rok a na mnoho návštěvníků a zejména na ty, kteří se k nám do muzea rádi vrací.

Martina Hrušková, kastelánka